Nikon Z7, pár postřehů z prvního rande

in Blog

Nikon Z7, pár postřehů z prvního rande  

Dostal jsem možnost si asi 2 hodiny fotit  s novým Nikonem Z7. A než odpovídat znovu a znovu na časté dotazy nikonistů, raději hodím zásadní postřehy na „ papír“ Nečekejte žádnou recenzi či technické údaje, to bravurně zvládne Jarda Kadeřábek, já se jen podělím o pocity z té krátké chvil se Ztkem.

 

Jaký Nikon Z7 je ?

Vezmu to od konce. Nikon Z7 mě příjemně překvapil. Po těch týdnech internetové kritiky na jeden slot,  velké rozměry, malou výdrž baterie, špatnou ergonomii už jsem raději od nového těla nic nečekal, atak jsem se mohl nechat příjemně překvapit.  Z7 je kompaktní fotoaparát s důrazem na zažitou nikonackou ergonomii,  osazený špičkovým čipem, výborným hledáčkem, displejem a slušným autofokusem.

Pro koho je Z7 určen? 

Podle mě naprosto zásadní otázka na kterou je třeba si odpovědět hned na úvod, protože se od ní odvíjí to, co od Z7 můžeme očekávat.   

Celý systém Z podle mě v této fázi jednoznačně míří na stávající majitele Nikonu a nabízí jim důvěrně známé ovládaní, vystup a celkový pocit z focení. Stejně tak míří na nové zákazníky, kteří stroj podobné kategorie nikdy neměli  Z7 si v setu s 24-70/4  pořídí jako špičkový univerzál pro osobní potřebu ( zde je třeba myslet na obrovský a bohatnoucí čínský trh). Díky použitému snímači, který je jedním z nejlepších na trhu, a který  umožňuje  fotit i do polovičních a čtvrtinových rawu, může Z7 oslovit i majitelé Canonu a Sony hledající univerzální řešení s výborným výstupem, ale bez nutností nosit  domů vždy obrovské raw soubory. Nicméně pro toho kdo není vybaven objektivy F,  budou další 2 až 4 roky  limitem objektivy  s bajonetem Z ( že by si někdo koupil Z tko a k tomu několik F skel moc nepředpokládám )  

Nikon Z7 dle mého názoru není stroj určený primárně pro svatební a reportážní profesionály, kteří musejí odevzdat zakázku za každých okolnosti.   V době, kdy je možnost fotit s těly se dvěma sloty v režimu záloha, bych si dlouho a pořádně rozmyslel  jestli bych si jako hlavní tělo vzal na svatbu Z7 a budu riskovat, závadu na kartě ( a to i přes spolehlivost  XQD  a možnost obnovení dat z karty).  Na druhé straně si umím představit, že mám Z7 na svatbě jako druhé tělo k D850 a fotím s ním třeba momentky na večerní zábavě, přípravy nevěsty a podobně ( tedy fotky, která zvládnu průběžně zálohovat a které jsou „nahraditelné“).  

Z7 určitě nemíří ani na sporťáky a milovníky focení zvířat ve volné přírodě.

Naopak vidím velký potenciál   oslovit  lidi fotící  portrét, krajinu, produktovou fotografii, modu, ateliér  a také cestovatelskou fotografii. Uplatnění najde bez problému na koncertech, v divadle a při focení  nejrůznějších nekomerčních reportů.  

Ergonomie

Kdo s foťákem v ruce tráví hodiny a hodiny času dobře ví, že držení a  ovládání je jednou z nejzásadnějších věcí. Tohle si jistě uvědomují i v Nikonu a na ergonomii si dali záležet.  Přesto, že se  Z7 od zrcadlovek principiálně liší ve spoustě věcí  přesto,  když ji vezmete do ruky,  hned víte, že držíte Nikon.  Ergonomie řady Z totiž  navazuje na dlouhá desetiletí  laděné ovládaní  profesionálních těl  Nikon, které má základy ještě u filmové F5 a F100.

Pro držení těla je zásadní  fakt, že  grip  je dostatečně široký, hluboký  a  pod spouští    vykrojený tak, že zajišťuje dostatek   prostoru pro pokrčené prsty,  u kterých nehrozí odíraní kloubu o objektiv ( jak je tomu  třeba u Sony).  Na výšku je grip  navržen tak, že se na něj pohodlně poskládají 3 prsty, takže jen malíček zůstává volný, nebo může tělo podpírat zespodu  ( což opět není u bezzrcadlovek samozřejmosti). Pevný úchop i s velkými objektivy  usnadňuje mohutný výčnělek pro palec, na zadní straně těla.  Se Z7 není problém fotit zcela pohodlně se 70-200/2,8 či 500/5,6 připojenými přes adapter ( U Sony už se taková sestava drží docela špatně).

Spoušť a okolní tlačítka ( ISO, nahráváni videa a kompenzace expozice)  jsou rozmístěny stejně jako u D850. Funkční tlačítka na přední straně těla,  po pravé straně bajonetu, jsou zvětšená a mají velmi lehký  chod, takže se snadno ovládají.  Na spodním tlačítku je z výroby nastaveno ovládaní režimů AF, takže nahrazuje tlačítko, které je u zrcadlovek umístěno na levé straně bajonetu ( s pohledu fotografa).  Na horní tlačítko jsem si při foceni nastavil přehrávaní snímku, tak abych nemusel foták dávat od oka, když se chci v hledáčku podívat na vyfocený snímek ( jedna z výhod bezzrcadlovek).

Umístění funkčních tlačítek kolem bajonetu umožňuje do ovládaní zapojit další dva prsty pravé ruky, takže člověk může mačkat spoušť a u toho držet jedno či druhé funkční tlačítko, což je velké výhoda oproti konkurenci, kde jsou funkční tlačítka nehoře a nebo zezadu těla.  Foták proste  nenusí od oka a ukazováček ze spouště.

Klasicky nikoňácky je umístěno tlačítko AF-ON a přehrávaní a mazání snímku. Stejně tak na známém a logickém místě najdete joystick,  křížový multifunkční volič a tlačítko „i“.  

Přepínaní režimu foto a video je umístěno vedle hledačku a je doplněno o tlačítko pro změnu režimu zobrazeni displeje, což je vzhledem ke způsobu užívaní bezzrcadlovky logické.

 Zbylé tlačítka se přesunuly  z levé strany těla doprava pod multifunkční volič. Najdete zde menu, +, - a nove tlačítko pro nastavená sekvenčního snímaní ( proč zrovna to a proč není uživatelsky nastavitelné je mi trochu záhadou).   Všechny tlačítka na těle jsou velmi dobře dostupná a dobře se ovládají.    Co mi dělalo problém byl fakt, ze při pohybu mezi jednotlivými režimy například pro AF se člověk musel pohybovat kolečkem a ne multifunkčním voličem, což jsem si pletl a divil se proč mi nejde nastavení změnit.  Ale třeba je to jen otázka uživatelské optimalizace.   

Když jsme u těch „ koleček“ tak to zadní je umístěno až při horní hraně těle, ale ovládá se snad ještě lépe než u DSLR. Opět je to plus oproti Sony nebo Fuji, kde jsou kolečka hodně zapuštěna a ovládat je třeba v  rukavicích je dost horor.

Hledáček je vybaven opravdu mohutnou očnicí, takže padne dobře k oku a nezabrání tomu ani velký nos případného majitele.

Hledaček

Podle parametrů jsem čekal, že bude super a super  taky je. Elektronický hledáček vzbuzuje u řady fotografů odpor a je to důvod proč " nikdy " neopustí zrcadlo.  Myslím že v tomhle ohledu jim Nikon dost pobořil bábovičky, neb na hledáčku rozhodně nešetřil ( na rozdíl třeba od Sony u modelu A7 mark III).  Hledaček je veliký se zvětšením 0,8x (to je snad největší použité zvětšení u bezrcadlovek a   s luxusním rozlišením 3,7  Mpx. Co je pro mě naprosto  zásadní je fakt, že  netrpí na moaré, dobře zvládá kontrastní scény a neslepne v protisvětle ( fotil jsem řadu fotek se sluncem ve středu záběru a pořád bylo vidět co fotím ).  Navíc se hledáček  rychle překresluje, takže i při rychlém švenku je dobře použitelný a obraz se příliš netrhá ( nebudu tvrdit, že se netrhne vůbec a  že je to stejné jako s optickým hledáčkem, protože to tak není, ale rozhodně to pro 99% uživatelná nebude nikterak limitující)

PS: při nasazení DX objektivu se hledáček přepne do DX módu a obraz vyplní celý hledáček, takže na Z7 půjdou DX skla používat lépe než na D850. 

Autofockus

Na rovinu, o AF jsem se bal a bál jsem se hodně, protože tak jak Nikon umí AF v zrcadlech ( ten v D5 je opravdu geniální), tak ostřeni na čipu byl vždy průšvih a nezachránila to ani nejmodernějších D850.   Naštěstí se Nikonu podařilo tuto slabinu slušně vylepšit a Z7 nabízí velice slušný AF odpovídající dnešním standardům.  Při testovaní jsem samozřejmě neměl možnost vyrazit na nějaký ten sport, atak jsem  se vyblbnul  na dopravních prostředcích,  chodcích  a cyklistech. Zkoušel jsem setový 24-70/4 a pak skla s F bajonetem.    24-70/4 zvládá v pohodě ostřit na SPZ čelně jedoucích aut ( rychlost kolem 50 km/h).   Ještě lépe se pak choval nikon 70-200/2,8 FL.  Ani Nikon 24-70/2,8  ci 85/1,4  neměl s ostřením problém.   Obstojně funguje i sledování obličeje, ale samozřejmě mi schází detekce a sledovaní oka, což je výborná funkce, kterou nabízí Sony.  AF rozhodně není slabinou Z7  a celkově je pro mě asi tím nejmilejším překvapením u Z7.

AF body

Pokrytí hledačku AF bodu je obrovská výhoda bezzrcadlovek. Jsou v podstatě v celé ploše snímače, což je luxus, ke kterému se z DSLR blíží jen D500.  Nicméně velký počet bodu často vede ke zdlouhavému přesuny aktivního bodu na požadované místo. U Sony jsem nenašel jak tohle optimalizovat, u  Z7 jde pro výběr aktivovat polovina bodu, díky čemuž se dá  z jedné strany hledáčku na druhou doklikat na 4 zmáčknuti tlačítka. Tohle je pro mě při trochu akčním focení docela zásadní věc.

Adapter

Jak už jsem nakousl, zkoušel jsem několik skle s F bajonetem. Konkrétně  24-70/2,8, 70-200/2,8 FL,  85/1,4, 300/4 a 500/5,6.  Všechny objektivy ostří na Z7 velmi dobře, nedělal jsem přímé srovnání proti zrcadlovce, ale určitě jsem neměl pocit, že by se rychlost AF zásadně zpomalila. AF u   24-70 a 70-200, které důvěrně znám,  reagoval okamžitě a ostřil rychle a přesně.  Jedině co se občas stalo, bylo zacukání AF,  když jsem zkoušel přeostřit z minimální zaostřovaní vzdálenosti na nekonečno, ale to se občas stane i u DSLR.  Rozhodně jsem nepozoroval dýchaní AF ři podobné nešvary, které se objevují právě při použití objektivů přes adaptery. Že se Nikonu podaří udělat slušný adaptér jsem  čekal a jsem rád, že Nikon toto mé očekávaní naplnil.

  

Buffer

Upřímně,  není to žádná sláva. Jsem rozmlsaný  z D5, D500 a nakonec i z D850.  U Z7 jsem na Sony i Lexar  XQD kartu se zápisem 400 MB/s ( tělo umí tuším max. 300 MB/s) nacpal v sérii max.  15 RAW ve   14 bitové hloubce,  nebo  20 RAW   ve 12 bitové hloubce. Pro běžné focení to stačí, ale pro sport, akční scény, či zvířata ve volné přírodě je to dnes prostě málo. Aspoň,  že se buffer díky použitím kartám a rychlým slotům, velmi rychle vyprazdňuje. Každopádně, pokud se řadíte do kategorie kropič, tak Z7 nebude to pravé ořechové.

Baterie

Informace o výdrži baterie  vyvolala na jedné straně paniku, na druhé straně  smích z tábora konkurence.    Není divu, udávané výdrž nějakých 330 snímku,  by opravdu byla tragédie.   Realita je však diametrálně odlišná.   Já si na testovaném přístroji komplet nastavil celé ovládaní  a následně vyfotil 666 ( pekelná náhoda), baterie ukazovala 55%.  Na jiném kuse byl stav  437 fotek a 75%. Takže reálná výdrž, při mém způsobu práce  bude někde kolem 1500 snímku, což je naprosto dostačující. A díky zásobě baterií EN EL 15 nemusím v tomhle směru dál nic podnikat.  Mimochodem, do  do Z7 půjdou použít  všechny tři  verze EN EL 15. Ty nejstarší ( bez písmenka)  mají menší vydrž a ty nejnovější ( B)  podporuji dobíjení přes USB přímo v těle.  

Menu

Je to klasika Nikon, se vším co znáte a co buď milujete a nebo z Nikonem nefotíte :-). Submenu, barvičky, označení položek  vše je jako u těl z řady Dxxx. Navíc jsou jen funkce specifické pro bezzrcadlovky, třeba chovaní se hledačku a podobně.  Z7 má éně ovladacích prvků na těle než třeba D850 či D750 a tak se dá celá řada věcí   dá nastavit buď v menu a nebo pomocí  různých grafických nabídek na displeji.  Pracovat se pak dá buď za použití dotykového ovládaní a nebo křížového voliče a obou koleček. Například zmáčkne se „i“ objeví se menu s výběrem funkcí a zvolíte AF, buď menu rozkliknete a nebo jen točíte kolečky. Jedním měníte režim mezi AF-S, C, A a druhým kolečkem pak oblast na kterou se ostří.  Je to snadné, intuitivní a člověk to má zažité z kdejaké elektroniky či telefonu.

Závěr byl na začátku, tak teď jej dodám, že Z7 rozhodně stojí za vyzkoušení a to jestli ho koupit či bude nejvíce zaležet na žánru, který fotíte.