FUJI X-T3, "mírný pokrok v mezích zákona", aneb když marketing zavelí...

in Blog

FUJI X-T3,  "mírný pokrok v mezích zákona", aneb když marketing zavelí…

Už dávno je pryč doba, kdy uvedení nového modelu fotoaparátu ohromilo zákazníky natolik, že je to motivovalo k jeho okamžitému nákupu. Zároveň byli klidně ochotni své stávající aparáty, které během týdne zastaraly o desetiletí, prodat v bazaru za zlomek původní ceny. Skončila revoluce, zavládla evoluce (čest výjimkám). Přesto, když se před pár týdny objevila informace o příchodu nového profi těla od značky FUJI - modelu X-T3, jsem se jej rozhodl, i přes vlastnictví  X-T2, objednat. V následujících odstavcích bych Vám rád prezentoval mé první dojmy z nového modelu.

Na úvod ještě podotknu, že X–T2 vlastním cca rok a půl a používám ji především na rodinné a reportážní fotky. Nafotil jsem s ní i několik svateb, tudíž nějaké zkušenosti s tímto tělem mám a X-T3 budu srovnávat právě s dvojkou.

Ergonomie

Když X-T3 vytáhnete z krabice, na první pohled, kromě čísla v názvu aparátu, nevidíte žádný rozdíl. Konstruktéři ve Fuji použili u obou modelů v podstatě stejné šasi a nedivil bych se, kdyby některé odlitky byly naprosto totožné. V praxi to znamená, že kdo je sžitý s X-T2, tomu X-T3 musí zákonitě padnout do ruky. Znamená to, že X-T3 je pořád super při použití menších skel (18/2 nebo 23/1,4 mám opravdu rád), ale pořád se s ní stejně špatně pracuje se skly jako je 50-140/2,8, u nichž je problém sestavu dostat jednou rukou pohodlně k oku, jelikož pravá ruka se nemá na těle pořádně za co zapřít.

Když se na fotoaparát dostatečně vynadíváte a vezmete ho do ruky, začnete objevovat drobné rozdíly. Hned si určitě všimnete většího odporu rollerů, který já osobně hodnotím spíše pozitivně. Chod je sice tužší, ale nepřišlo mi to nějak nepříjemné. Negativem je pro mě úprava kolečka pro korekci expozice. To je u nového modelu viditelně menší a má znatelně tužší chod. Jeho ovládání pouze palcem je vyloženě nepohodlné až bolestivé a ovládání dvěma prsty je praktické asi jako škrábání se pravou rukou za levým uchem.  Osobně jsem toto kolečko u Fuji ke korekci expozice používal na rozdíl od Sony A7 III, kde se ovládalo hůř. Nicméně teď si mohou inženýři ve Fuji říct, že Sony dohnali a předehnali a mají tam kolečko jen a jen na ozdobu (nutno říct, že Fuji kolečko je podstatně hezčí zbytečnost, než to u Sony).    

Další drobná změna, které jsem si všiml, je aretace kolečka pro změnu korekce dioptrické vady oka fotografa. Sice si nepamatuji, že bych si to někdy nevědomky změnil, ale existuje spousta lidí, kteří tento problém mají, a ti to rozhodně ocení.

Hledáček

Co určitě potěší oko každého fotografa je hledáček. Na X-T2 sice nebyl špatný a připadal mi vždy lepší než hledáček na Sony A7 III, přesto je nový o třídu dál. Je vidět, že má cca 1,5× větší rozlišení, lépe zvládá nízkou hladinu osvětlení, rychleji překresluje a méně trhá obraz při rychlém švenkování. Jde prostě o moderní výkonný hledáček, který si aktuální generace bezzrcadlovek rozhodně zaslouží.

Autofokus

Ač se to nejspíš mnohým majitelům Fuji X-T2 nebude líbit, tak narovinu říkám, že AF u X-T2 je spíš nic než moc. Co se týče rychlosti, tak zvláště při použití světelných pevných skel je to dost bída a často je problém ostřit rychle jdoucího člověka mířícího přímo k foťáku. Při horších světelných podmínkách se také projevuje nízká citlivost na světlo, takže AF různě hledá, pulsuje a neostří přesně. Navíc AF body s detekcí fáze nepokrývají celý hledáček, a ty u levého a pravého kraje s detekcí kontrastu jsou spíše k vzteku, než k čemukoliv jinému. Celkově je AF na X-T2 horší, než AF u 8 let starých zrcadlovek.   

Naopak již první zvěsti o X-T3 slibovaly nový AF s více body (325 vs. 425), navíc se všemi pracujícími na principu fázová detekce. Citlivost AF byla zvýšena z mizerných -1EV (třeba Nikon dělá AF modul s vyšší citlivostí už 8 let) na přijatelných -3 EV a je to znát. Neměl jsem sice zatím čas na žádné velké testování při dynamických scénách, nicméně i u statických snímků za nízké hladiny osvětlení a při použití 18-55 či 50-140 je vidět, že AF je znatelně svižnější, a hlavně jistější. Zaostření je rychlejší a je přesné bez přeostřování.  AF se chová zhruba stejně v celé ploše snímače, což je zásadní pokrok. Otázkou je, jak si s tím v praxi poradí objektivy. Osobně odhaduji, že ty ultrasvětelné budou brzdou a ke zrychlení ostření spíše nedojde. Na druhé straně třeba 50-140/2,8 ostří opravdu svižně, a tak půjde použít na akční focení bez větších problémů i v hale či ve večerních hodinách. Takže AF představuje jistě pokrok, nedochází sice k předhánění konkurence, ale nakročeno má slušně.

Čip a obrazová kvalita.

Fuji v X-T3 použila trochu netradiční rozlišení snímače 26 Mpx. Proč ve Fuji nezůstali u běžných 24 Mpx je mi záhadou, kterou však nemám nejmenší ambice poodhalovat. V praxi není mezi 24 a 26 Mpx, žádný rozdíl. Může však obtěžovat, když mícháte v jedné zakázce fotky z 24 a 26 megového těla (naštěstí to jde při exportu snadno převzorkovat).  Nová Fuji je osazena konstrukčně moderním snímačem na principu BSI–CMOS  (zadní osvětlení snímače), jehož použití obvykle přináší, díky větší účinné světlocitlivé  ploše snímače, vylepšení obrazové kvality a snížení šumu. U X-T3 se taková pozitivní změna nekoná (což je trochu s podivem, neboť třeba u Nikonu D850 s rozlišením 46 Mpx přineslo použití BIS lepší obraz, než u 36 Mpx snímače Nikonu D810). X-T3 rozhodně nešumí méně než X-T2. Dle některých porovnání na webech je na tom snad i hůře, ale budu zatím za optimistu a dávám to za vinu dosud nevyladěným raw konvertorům J.       

Pár dalších postřehů

Fuji stále používá starý 3“ LCD s rozlišením 1,04 Mpx, který je sice fajn, ale jen do okamžiku, než jej porovnáte s tím nejlepším, co se nabízí na trhu. Třeba nové Nikony řady Z budou mít LCD s 2,1 Mpx. D850 má dokonce 2,3 Mpx a v praxi je to opravdu velký rozdíl. Na druhé straně má Sony A7 III ještě o 100 tisíc bodů méně než Fuji (i u Sony se šetří a nesmí se úplně ohrožovat vyšší modely).

Fuji X-T3 používá závěrku se stejnou rychlostí snímání jako X-T2, která dle specifikace zvládne 11 obr/s.  Naopak rychlejší je závěrka elektronická s až 30 obr/s v crop modu 1,25. To je úctyhodná rychlost, ale jak známo, elektronické závěrky mají své neduhy v podobě rolling shutter, takže praktický přínos je spíše otazníkem.

Video

Podotýkám, že videa netočím, takže následující řádky jsou pouhou teorií vycházející ze zkušeností mých známých a zákazníků. Video u X-T3 přináší dvě zásadní vylepšení. Tím prvním je snímací frekvence 60 obr/s u 4 K videa, tím druhým je výstup videa v 10 bitové barevné hloubce.  Ani jedna z těchto vlastností není obvyklá a v této cenové hladině se nachází tuším jediný fotoaparát, který má obdobné parametry. Jde o Panasonic GH5.  Šlo by tedy říct, že X-T3 je vlastně zajímavější pro kameramany než pro fotografy, ale...

A teď se vrátím až úplně na začátek textu, a to k titulku. Ten má dvě části. Ta první uvádí, že krom AF a hledáčku nepřináší XT-3 dle mě pro fotografa nic moc zásadního. Druhá část nadpisu pak naráží na to, že marketingové oddělení Fuji si dalo pořádně záležet na tom, aby nevytvořilo příliš dokonalý fotoaparát, který by úplně zaříznul novou řadu H.

Hranici mezi dobrým a výjimečným fotoaparátem podle mě v tomto případě představuje IBIS.  Nemyslím tedy toho ptáka, ale stabilizaci obrazu na snímači. Ta prezentuje funkci patřící mezi výhody bezzrcadlovek, kterou ocení jak fotografové, tak kameramani. Možnost kvalitní stabilizace obrazu se všemi objektivy je zvlášť u videa skvělá. Navíc především u reportáží není potřeba používání externích stabilizačních pomůcek. Stejně tak se IBIS hodí pro fotografy. Nelze říct, že by se bez stabilizace nedalo fotit, ale s ní je to mnohdy o dost pohodlnější.

Fuji technologii IBIS umí a nabízí ji v poměrně nedávno na trh uvedeném těle X-H1, které dle mě primárně mířilo právě na video makery. Jenže X-H1 je postavena na základech z X-T2, takže co se týče videa, podporuje pouze 4K 30p a 8 bit barevnou hloubku.

Zákazník je tak v pasti. Má X-T3 – fotoaparát pro fotografy, u kterých ještě stále nejsou běžné specifikace videa 4K 60p, 10bit, ale bez stabilizace obrazu, a poté X-H1 fotoaparát spíše pro kameramany se stabilizací obrazu, ale zcela běžným video výstupem 4K 30p, 8 bit.

Marketing zkrátka nařídil šetřit na technologiích a zadal vyrobit konstrukci tak trochu hybrid. Jinak řečeno alespoň víte, co můžete za nějakou dobu očekávat od X-H2. Tento přístup chápu, ale asi by mi dávalo vetší smysl, dát do X-T3 IBIS a raději omezit video specifikace. Stále by bylo možné dát do X-H2 něco navíc a X-T3 by byla pro fotografy rozhodně zase o něco zajímavější. Tohle rozhodnutí mě překvapuje o to více, že už i taková konzervativní firma jako Nikon počítá v nových tělech řady Z se stabilizovaným snímačem.

Závěr

Závěrem lze říci, že Fuji fotoaparáty z řady X-Tx  mají atraktivní design, přijatelnou velikost a dobře se ovládají. Typ X-T3 to jen podtrhuje svým výkonem a posouvá celou řadu dál díky novému systému ostření. Pokud je pro někoho z Vás AF na X-T2 limitující, neváhejte a X-T3 si pořiďte. Rozdíl poznáte ihned. Neřešíte-li až tolik AF, můžete si v klidu nechat X-T2 bez pocitu, že o něco zásadního přicházíte. Pakliže natáčíte video, je potřeba si hlavně ujasnit, jestli potřebujete stabilizaci v těle či ne. Když si na tuto otázku odpovíte, pak máte víceméně jasno.     

  

PS: Pár raw a jpg ke staženi a porovnání X-T2 a X-T3. ZDE